Sdružení pro obnovu varhan v kostele Nejsv. Trojice v Dobříši

Řešení současného stavu

Varhany v děkanském kostele Nejsvětější Trojice v Dobříši

A. Stručná historie varhan, rešerše pramenů

Varhany máme doloženy v původním dobříšském kostele Nejsv. Trojice již koncem 17. století. Bohužel městský archiv (včetně patronátních spisů) se díky „zájmu a péči“ po r. 1948 dochoval jen v torzu, a tak zůstane starší historie varhan asi již neodhalena.
Kostelní účty dokladují bohatou hudební produkci v celém 18. a 19. století. Např. jen v r. 1700 byla spotřeba strun 51 kusů houslových a 48 kusů violonových! Pravidelně byly pořizovány nové hudební nástroje na kůr (polní trouby, bubny, housle atd.), kostel platil varhaníka a kalkanta. Čilé hudební kontakty byly pěstovány s okolními menšími městy i s Prahou.
I varhanům byla věnována velká péče – opravami je zde doložen příbramský varhanář Kokštejn, březnický Schreyer a po stavbě nového kostela na místě původní Lorety březnický varhanář Koch, berounský a posléze příbramský Sieger, rovněž i pražští mistři Wocelka a Petr. Hodné pozornosti je, že v druhé polovině 19. století se investovalo během cca 40 let do oprav starých varhan (patrně ještě ze 17. stol.) 1,5x více, než by stály nové varhany. Ty byly objednány od třebechovického varhanáře Josefa Vanického a za celkovou cenu 3600K postaveny na kůru v r. 1898.
Tyto varhany byly dobově progresivní, jak po technické stránce (použití pneumatické traktury), tak i dispoziční a zvukové stránce.
Za 1. světové války byly rekvírovány cínové prospektové píšťaly, nástroj byl opraven a čištěn ještě v r. 1951 příbramským Mölzerem. V současnosti existuje z nástroje pouze pěkná pseudoslohová skříň s nepůvodními prospektovými cínovými píšťalami, torzo hracího stolu a varhanní lavice.
Josef Vanický patřil na konci 19. a počátku 20. stol. k našim velkým varhanářským firmám (cca 200 postavených varhan), stavěl i velké romantické nástroje. Z dnešního pohledu je zřejmé, že zejména jeho nástroje s kombinovanou či čistě pneumatickou trakturou jsou dosti poruchové, dílem i pro značnou složitost systému s nutností časté regulace. V podmínkách ztížené péče o varhany po r. 1948 se tak valná většina Vanického nástrojů stala nehratelnými (např. Praha, sv. Apolinář, Vrchotovy Janovice) či byly zlikvidovány (Praha-Modřany, Praha-Jinonice, Dobříš).
Ovšem Vanického varhanní skříně patří k nápaditějším pseudoslohovým kreacím, které lze na kůrech potkat.
V literatuře není nástroj citován, archivní podklady byly zpracovány (SOA Příbram, NA, SObA Praha).
Více o historii varhan v Dobříši: Svoboda, Š: Varhany a varhanáři Příbramska, Studie u autora, 2008-2010.

 

C. Popis stávajícího stavu

Dnes stojí na dobříšském kůru skříň původních varhan Josefa Vanického z r. 1898, před ní je umístěn malý jednomanuálový nástroj z r. 1868 od Karla Eisenhuta, přenesený sem jako „dočasné“ provizorium z kostela sv. Vavřince v Černovičkách, který zabírá takřka veškeré místo před velkými varhanami, takže možnosti umístění případného sboru a hráčů jsou velmi omezeny a vzájemná komunikace ztížena.

a) původní varhany z r. 1898

Dispozice původních varhan:

I. manuál, C-f´´´  II. manuál, C-f´´´  Pedál, C- d´ 
Bourdon 16´ Principal houslový 8´ Subbas 16´ 
Principál 8´ Salicionál 8´ Octavbas 8´
Flauta 8´ Flauta příčná 4´  
Gamba 8´    
Octava 4´    
Mixtura 2 2/3´    

Spojka manuálová, pedálová, oktávová

Piano, Forte, Pleno

Skříň varhan zabírá téměř celou šíři kruchty a vyplňuje její oblouk. Z prostorových důvodů byly do prospektu osazeny píšťaly až od délky 6 stop (zinkové). Skříň je natřena „dubovým“ fládrem, který asi bude původní. Je patrné dřívější napadení skříně červotočem, v době dokumentace r. 1994, 2009 neaktivním.
Velikost skříně je daná konstrukčně rozměrnými kuželkovými vzdušnicemi. Vnitřní rozměry skříně 307x165cm dávají prostor pro několik alternativ vestavby varhanního stroje.

b) malé varhany

Transfer varhan se uskutečnil v r.1994. Varhany pocházejí z r. 1868 a jsou dílem Karla Eisenhuta.

V současnosti není jednoznačné, kdo je vlastníkem těchto varhan. Není mi známa existence platné kupní, darovací smlouvy či smlouvy o pronájmu.

Římskokat. farnost Dobříš financovala transfer, očištění, opravu a zprovoznění nástroje – z velké části financováno z daru Petra Ebena (celkem 70 tis. Kč), diecéz. organolog Ing. Marek Čihař sehnal prostředky na zhotovení nového cínového prospektu a pořízení motoru.

Dispozice nástroje:

Manuál C – c´´´, 49 tónů  Pedál, C – a0, 22 tónů 
Principál 8´ (hluboká okt. spol. s Bourdon 8´) Oktávbas 8´ (trvale zapojen)
Bourdon 8´  
Oktáva 4´  
Flétna 4´ Spojka ped.
Oktáva 2´  


Hrací stůl varhan je umístěn z boku, rejstříková a tónová traktura je mechanická, vzdušnice zásuvková. V kostele v Černovičkách zůstal původní čerpací klínový měch spolu s měchem faldovým, který plnil funkci zásobního měchu.
Varhany byly původně určeny do zcela jiné prostory (umístění, kubatura, akustika atd.), proto při transferu byla nahrazen původní (nekompletní) Fugara 4´ novým rejstříkem Oktávou 2´. Pořízen byl i nový plovákový měch do postamentu varhan s připojením na motor.
Zvukově je nástroj i po dispoziční změně z mnoha důvodů dostatečný (dispozice, menzury píšťal, intonace), velkým omezením jsou m.j. i rozsahy klaviatur, chybějící zvuková koruna v manuále a z hlediska dnešní liturgické praxe i absence druhého manuálu.

Pokud by se pořizoval nový nástroj, doporučuji transfer varhan do jiného, velikostí vhodnějšího kostela, zájemců o varhany v dobrém stavu je v diecézi v současné době dosti... Předpokladem pro toto je objasnění majetkoprávních vztahů.

 

D. Řešení dnešního provizoria

Možností řešení dnešního stavu je několik:

1. ponechání stávajícího stavu

Současný stav, trvající již 17 let, je jistě nevyhovující, ale stále je lépe chválit Hospodina plnohodnotnými varhanami než elektronickou náhražkou, nehledě na pořizovací náklady tohoto konzumního zboží, jež má v kostelním prostředí – jak se ukazuje na mnohých případech v diecézi – podobnou životnost jako jiné domácí spotřebiče (cca 10-20 let).
V tomto případě bych doporučil příliš se nezabývat vlastnickými právy k nástroji.
Náklady:
jen nezbytná údržba a ladění

2. vestavba nového nástroje

Ideální dlouhodobé řešení bez kompromisu, s velkou počáteční investicí, dlouhodobě malými náklady na údržbu a dlouhou životností. Varhany jsou postaveny „na míru“ danému prostoru. Nástroj nemusí být nutně veliký, velkého zvukového účinku lze i při menším počtu hlasů dosáhnout vhodně zvolenou dispozicí, menzurací (vzájemné proporční vztahy píšťal) a intonací (nastavení parametrů zvuku). Předpokládá se použití mechanické traktury a zásuvkových vzdušnic, které mají před vzdušnicemi s rejstříkovou kancelou výhodu menších rozměrů.
Náklady:
Vznešenosti a možnostem varhan odpovídá i jejich finanční náročnost. V naší zemi existuje v současnosti několik varhanářských firem, které jsou schopny postavit kvalitní nástroj za přiměřenou cenu. Orientačně (za předpokladu použití staré skříně): 2 manuálový nástroj s 12 rejstříky cca 2,5 mil.Kč, s 14-15 rejstříky cca 3,0 mil. Kč, s 16-18 rejstříky cca 3,5-4 mil.Kč.

3. transfer jiného nástroje z diecéze

V diecézi máme v současnosti cca 80 varhan, které nejsou využívány. Drtivou většinou se jedná o nástroje, které jsou ve špatném technickém stavu (i díky jejich nevyužití – zacyklený stav) a jejich transfer zprovoznění si vždy vyžádá minimálně 150-200tis.Kč.
Problém možného transferu do Dobříše se týká následujícího:
a. všechny uvažované varhany mají vlastní varhanní skříň, co s ní, nebo opačně - co s dobříšskou?
Dále vyvstává problém jednoty slohu interiéru kostela a varhanní skříně
b. jedná se až na výjimky o jednomanuálové nástroje do 10 rejstříků
c. polovina z nich mají trakturu pneumatickou s nutností velké počáteční investice do výměny komponent (cca 200 tis.Kč)
d. nástroje s Principálem 8´ v manuálu resp. 16´ otevřeným basovým rejstříkem se nevejdou bez zásadní (nákladné) úpravy na dobříšský kůr
e. umístění hracího stolu – nepřipadá v úvahu za varhanami či bokem (prostorové důvody)

4. transfer nástroje ze zahraničí

Cestou transferu nástroje ze zahraničí (většinou darovaného) se vydalo několik farností v Čechách, u nás např. Beroun. Pomineme-li úvahy, proč se nástroje asi zbavují – jistě ne pro jeho „hodnoty“, a přijmeme-li kompromisy s tím spojené, lze se takto opatřit nástroj za cca 1/3 pořizovací ceny nového nástroje. Farnosti byly učiněny (za posledních 5 let) minimálně 2 nabídky na pořízení takového nástroje, v obou případech byly odmrštěny.

5. sestavení nástroje z různých starších komponent (z „vlastních“ zdrojů)

V depozitáři arcibiskupství máme 5 rozebraných varhan, nesplňují však rozměrově, velikostně ani dispozičně podmínky transferu (příliš malé, krátké rozsahy, atd.). Máme deponováno rovněž několik píšťalových řad, které by se mohly případně použít, nicméně bude vždy nutná investice do jejich úpravy (rozdílné typy vzdušnic, tlaky atd.). Materiál z demontovaných svatohorských varhan (zejména vzdušnice) jsme nemohly z ekonomických důvodů převézt do depozitáře, ač by se vzdušnice velmi hodily (byly darovány za odvoz jiné farnosti).

6. sestavení nástroje z různých starších komponent

Někteří varhanáři provádějí sestavování varhan ze starších komponent v jejich vlastnictví. Vždy se však jedná o značný kompromis a výsledek mnohdy zvukově, technicky ani esteticky neuspokojuje. Nicméně je to jedna z možných cest (Říčany, Chrudim)
Náklady:
nástroj o dvou manuálech o cca 15 rejstřících cca 500-700 tis.Kč.

 

Závěr:

Existuje více možností opatření varhan. Doporučil bych farnímu společenství uvážlivě zvážit všechna pro a proti. Kromě výše u jednotlivých variant zmíněných důvodů je tu ještě jeden důvod, velmi závažný zvláště v dnešní době. Jsme zatíženi mentalitou vlastnit potřebné věci co nejrychleji za co nejnižší cenu. Kvalita jde dnes čím dál víc stranou, protože člověk si nové modernější věci pořizuje tak rychle, že nemá cenu dělat nic na dlouho. Kostel je naproti tomu symbolem hodnot, které jsou stále stejné. Varhany se nestaví na jednu, dvě nebo tři generace. Právě v kostelích obdivujeme krásu, která je často velmi stará a stále okouzlující, krása, která dokázala svou neměnnou hodnotu tím, že odolala proměnám času. Vytvořit takovou krásu bylo v každé době náročné, vyžadovalo čas a také finanční prostředky.